Historie lázeňství

Pomníky
Priessnitzovi
a vznik pramenů

Wesselényiho zahrada s pramenem 1839 (VMJ Jesenicka)

Prvním známým „pomníkem“ na počest Priessnitze je patrně nápis vytesaný z vděčnosti za uzdravení baronem von Chabotem na Hydropatických skalách v roce 1836. Samotná výstavba pramenů však započala až v roce 1839, kdy se v lázních objevil maďarský baron Miklós Wesselényi. Ten nejen že podpořil výstavbu vodovodu a dvou kašen pro Frývaldov, ale inicioval i sbírku na výstavbu Maďarského pomníku a zasloužil se o tzv. Wesselényiho zahradu s prvním známým pramenem v dnešním slova smyslu. Ve stejném roce pak v návaznosti na tento popud byly pojmenovány a přestavěny první tři z pramenů na Gräfenberku. Ferdinandovy prameny (Ferdinands Quellen) na počest rakouského mocnáře, nedaleko lázní pak Stříbrný pramen (Silber Quelle, dnešní Slovanský) a Sedmismrkový pramen (Siebenfichten Quelle, dnešní Smrkový).

Dobové prameny se pak v polovině 40. let 19. století zmiňují o jakési „soutěži“, kdy se jednotlivé národy snaží svým pomníkem předehnat ty již postavené. Vrcholem je pak Anglický pramen (1848), jenž je kromě designově strohého mramorového pomníku navíc zasazen do příjemného prostředí borovic, které údajně místo zhodnotily natolik, že tento předčil svou „dokonalostí“ mohyly pramenů předchozích (Francouzský/Géniův pramen, Žofiin pramen vystavěný Uhry a Pruský pramen). Češi a Poláci se se svými pomníky přidávají až se značným zpožděním v roce 1874, resp. 1894, což je však způsobeno politickou situací v tehdejší monarchii.

Druhá vlna
výstavby
pramenů

Pramen U Vousáče (Johann Springer 1871, VMJ Jesenicka)

Velký vliv na výstavbu a údržbu pramenů měl Jan Ripper. Sám je autorem několika návrhů prameníků (Meklenburský, Rumunský, Rudolfův), ale díky jeho iniciativě vznikl také pramen Polský, Český a Polský pomník a Nassavská stezka. Důležitým dokumentem zachycujícím stav pramenů v této době je pak skicák jeho manželky Marie (roz. Priessnitzové) a kvalitní fotografie především z dílny Johanna Springera. V roce 1906 je pak v Mnichově objeveno padesát kreseb okolí Gräfenberku a Frývaldova, včetně téměř všech vyobrazení tehdejších pramenů. Autorem byl Alexander Domarus von Drommer z Gdaňska. Tato vyobrazení z roku 1851 byla uložena v městském muzeu, v současnosti však nejsou dohledatelná.

V průběhu několika dalších dekád je kromě výstavby pramenů nových také postupně pečováno o ty již stávající. V několika vlnách dochází k jejich renovacím a často i zkrášlení. V roce 1896 je obnoveno a zároveň i přemístěno několik z nich na základě výstavby nového vodovodu firmou Rumpel. V roce 1910 pak proběhla obnova vzdálenějších pramenů na Gräfenberku za finanční podpory Lázeňské komise. Do první světové války tak v okolí lázní a Frývaldova vzniká na šedesát mohyl pramenů. Po skončení války dochází k úpadku zájmu o toto téma. Celkově vzniká jen pár pramenů, které jsou většinou postaveny pro účely vlastníků daných pozemků a nesou i jejich jména.

Poválečná
situace

Priesnitzův pramen v roce 1904 (Anton Blažek, Atlas jesenických pramenů)

V roce 1945 došlo na příkaz československého vedení k odstranění části původních německých nápisů na deskách pramenů. O pár měsíců později pak dochází k přejmenování většiny z nich profesorem Fialou. Pro nové návštěvníky bohužel příliš tendenčně a nesmyslně. Seznam odtesaných jmen včetně letopočtů si naštěstí pečlivě zaznamenal Anton Bartussek, který mezi 29. srpnem a 28. zářím dohlížel na odstraňování.

Nový zájem o prameny vzniká až v padesátých letech, ale pouze z vědeckých důvodů. V šedesátých letech uplynulého století dochází k první moderní renovaci některých pramenů tehdejšími Československými státními lázněmi Jeseník. Ve znamení doby se využívá k přestavbě beton a žulové kvádry, vytrácí se však umělecká hodnota prameníků. Mnoho pramenů zaniká.

Moderní doba

Obnova Pražského pramene dobrovolníky v roce 2005

Zajímavým počinem počátku osmdesátých let je pak výstavba přírodního solária na Jižním svahu provedená Janem Šimkem. Tato akce se totiž vymyká dlouhodobému nezájmu o krajinu v okolí lázní a je předzvěstí blížící se renesance. Objevují se také první „pramenáři“ – Ivan Prociv nebo Vítězslav Mazura, kteří se snaží pomníky zmapovat a některé dokonce už obnovili. Mazurova práce o historii pramenů se stala podkladem pro další bádání. Na nich pak v několika dalších letech navazují Lubomír a Radim Hédlovi.

Od devadesátých let pak začaly být prameny opravovány Státními lesy ČR, lesní správou Jeseník, a různými jednotlivci a skupinami (Ondřejem Trunečkem, studenty Gymnázia Jeseník, Hnutí Brontosaurus Jeseníky), později také opět Lázněmi Jeseník. Gustav Krause v roce 1999 předkládá novou ucelenou historii těchto památek navíc v návaznosti na vzpomínky krajanů.

V novém miléniu pak došlo k vytvoření několika naučných stezek a také obnově a opravě mnoha pramenů. Mezi hlavní hybatele po roce 2000 patří tři osobnosti a jedna instituce:

Lukáš Abt – autor knihy Atlas jesenických pramenů, propagátor kvalitní péče o krajinu a památky, člověk, který opravil množství pramenů, některé sám znovuobjevil. Uspořádal mnoho veřejných akcí, do kterých zapojil místní dobrovolníky a s nimi opravoval prameny či místní stezky k nim vedoucí. Za posledních 20 let stihl více než někteří za celý život.

Jiří Glabazňa – lázeňský průvodce, který se aktivně již dvě desetiletí zapojuje do obnovy okolí lázní a své zkušenosti předává pacientům a turistům. Koordinuje péči památek v jesenických lázních, ale také aktivně pomáhá s popularizací pramenů na celém Jesenicku.

Tomáš Hradil – předseda Brontosauru Slezsko a iniciátor programu Správců drobných památek, v rámci kterého se o místní památky dlouhodobě starají dobrovolníci, kteří ke “své” památce či pramenu pravidelně dochází a pečují o něj. Během posledních 20 let nadchnul pro tuto práci již desítky lidí, sám se pak také na opravě některých památek podílel.

Ondřej Truneček – opravil velké množství památek a jejich okolí. Aktuálně se tématu věnuje také v rámci svého působení v Arcibiskupství olomouckém, které vlastní velký podíl památek na Jesenicku a každoročně opraví několik památek.

Rada pramenů – toto neformální uskupení vzniklo v roce v roce 2018 na popud města Jeseníku. Kromě města Jeseník jsou to majitelé památek Priessnitzovy léčebné lázně, Lesy ČR, Arcibiskupské lesy a statky Olomouc, obec Česká Ves, ale také další odborné instituce jako Vlastivědné muzeum Jesenicka, Státní okresní archiv Jeseník či Vodovody a kanalizace Jesenicka. Základním motivem rady je předávat si vzájemně informace, podporovat program Správců drobných památek, vytvářet pozitivní vztah místních občanů s krajinou či se podílet na správě webu Jesenické prameny a pořádání akce Dny pramenů.

Děkujeme všem, kteří se dosud o drobné památky starali a starají a kteří tím pomáhají naše památky udržovat krásné nejen pro nás, ale i budoucí generace.